Patologie oka

Z WikiSkript

Onemocnění oka jsou specializovanou oblastí, které se věnuje obor oftalmologie.

Onemocnění očních víček[upravit | editovat zdroj]

Oko

Na oku popisujeme změny postavení víček a jejich degenerativní změny.

  • ptóza – pokles horního víčka, může mít různé příčiny (vrozené, myogenní, neurogenní, involuční)
  • ektropium – vyvrácení okraje víčka (obvykle dolního) od bulbu
  • entropium – vtočení okraje víčka dovnitř, řasy jsou tak stočeny proti bulbu
  • chronické dráždění může způsobit až vřed rohovky
  • lagoftalmus – neschopnost uzavřít oční štěrbinu
  • xanthelasma – v oblasti víček je nažloutlé ztluštění kůže
    • mikroskopicky jsou přítomny skupiny makrofágů, které hromadí lipidy
    • využívá se jako indikátor poruchy metabolismu lipidů
  • záněty
    • blefaritida – označení pro záněty okraje víček, mohou mít různé příčiny (např. infekce nebo alergie)
    • hordeolum („ječné zrno“) – hnisavý zánět Zeissovy či Mollovy žlázy
      • často se vyskytuje v místě řasového folikulu
      • mezi typické příznaky patří bolestivost, edém a erytém víčka
      • nejčastějším původcem je Staphylococcus aureus
      • histopatologicky se jedná o abscedující zánět
      • obvykle dochází ke spontánnímu vyprázdnění hnisu a zhojení
    • chalazion („vlčí zrno“) – chronické granulomatózní zánětlivé onemocnění Meibomovy žlázy
      • vede v důsledku stázy sekretu k tvorbě pseudotumoru víčka
    • dakryoadenitida – zánět slzné žlázy
    • dakryocystitida – zánět slzného vaku
  • endokrinní orbitopatie – zvláštní problematika u pacientů s onemocněním štítné žlázy

Onemocnění oka[upravit | editovat zdroj]

Glaukom

Řadíme sem dystrofická (vrozená) a degenerativní (získaná) onemocnění očního bulbu.

  • pterygium – vzniká zejména vlivem zvýšené expozice UV záření a dalším iritujícím faktorům
    • prevalence je vyšší v zemích s větší expozicí slunečnímu záření
    • jde o aktivně rostoucí fibrovaskulární tkáň spojivky, která přerůstá přes limbus na rohovku
    • v případě šíření až k centru může zhoršovat vidění
  • keratokonus – obvykle oboustranné onemocnění rohovky
    • postupné kónické vyklenování a ztenčování rohovky
    • manifestuje se poklesem zrakové ostrosti v období puberty nebo i později, který nelze dobře korigovat brýlemi
    • přesná etiopatogeneze není známá, některé formy svědčí o možné dědičnosti
    • biochemické studie ukazují na nerovnováhu v regulaci tvorby a degradaci složek extracelulární matrix
  • katarakta (šedý zákal)
    • je nejčastější příčinou zhoršeného vidění u starších pacientů
    • onemocnění čočky
    • dochází k chemickým změnám proteinů specializovaných buněk čočky (čočkových vláken)
    • původně průhledná tkáň se začne „kalit“, což se může jevit jako zašednutí či zbělení prostoru zornice
    • projevuje se pocitem zamlženého vidění, který se postupně zhoršuje (měsíce, roky)
    • etiologie je multifaktoriální – kromě degenerativních změn při stárnutí, komplikace diabetu, může být v souvislosti s terapií kortikosteroidy
    • vzniká také jako pozdní komplikace nitroočních zánětů
  • létající mušky (muscae volitantes)
    • drobné poletující zákalky různých tvarů
    • benigní proces související s degenerativními změnami sklivce
    • často vzniká v souvislosti s odchlípením zadní plochy sklivce
      • při tomto procesu může dojít ke vzniku trhliny sítnice a následnému odchlípení sítnice (rhegmatogenní amoce) – to má za následek odloučení neuroretiny od pigmentového epitelu a cévnatky, a tím narušení výživy fotoreceptorů
  • věkem podmíněná makulární degenerace
    • je způsobena změnami retinálního pigmentového epitelu, které mají za následek zhoršení výživy fotoreceptorů makuly a jejich atrofii
    • výsledkem je zhoršení centrální zrakové ostrosti
    • přesný mechanismus vzniku zatím není zcela vysvětlen
  • pigmentová degenerace sítnice
    • heterogenní skupina vrozených poruch, při kterých dochází k progresivnímu úbytku fotoreceptorů oka postupně z periferie sítnice směrem k makule, což vede k rozvoji tunelovitého vidění
    • dříve se používal název retinitis pigmentosa, nejedná se ale o zánět
    • AD formy jsou vyvolány mutacemi genu pro pigment tyčinkovitých fotoreceptorů – rhodopsin
  • retinopatie nedonošených
    • je nejčastější příčinou vrozené slepoty
    • etiopatogeneze – ischemie nezralé periferní sítnice a její oxidační poškození
    • se zlepšením perinatální péče výskyt závažných forem klesá
      Katarakta
  • konjunktivitida – zánět spojivky
    • v oblastech s dobrým hygienickým standardem nejčastěji alergického původu (senná rýma) a má serózní charakter
    • běžné jsou i konjunktivitidy virové či bakteriální
    • klinickým projevem tzv. červené oko
  • keratitida – zánět rohovky
    • často spojen se zánětem spojivky – keratokonjunktivitida
    • nebezpečné jsou záněty vyvolané herpetickými viry a purulentními bakteriemi
    • následkem může vznikat na rohovce vřed (ulcus corneae) a jizvení s následnou poruchou vizu
  • uveitida
    • zánět uveální tkáně (duhovky, ciliárního tělesa, choroidey)
    • v přední části oka – přední uveitida – postihuje duhovku (iritis), corpus ciliare (cyklitis), nejčastěji ale obojí (iridocyklitida)
    • v zadní části oka – zadní uveitida – zánětem postižena choroidea (choroiditida), často společně s retinou (chorioretinitida)
    • zánět uvey může být infekční etiologie, častěji je komplikací systémových autoimunitních onemocnění
    • komplikace zánětů může být rozvoj katarakty či sekundárního glaukomu
  • endoftalmitida
    • těžká forma nitroočního zánětu
    • zánětlivé projevy se manifestují především v prostoru sklivce a v přední komoře
    • etiologie může být:
      • infekční
        • endogenní – infekce se do oka dostane hematogenní cestou
        • exogenní – pooperační či posttraumatická
      • neinfekční – sterilní, např. reakce na uvolněné hmoty čočky, které jsou vnímány organismem jako cizorodý materiál

Oftalmologické projevy systémových onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Diabetická retinopatie

Hypertonická angiopatie a retinopatie[upravit | editovat zdroj]

  • vzniká v důsledku nekorigované nebo špatně korigované hypertenze
  • dochází k charakteristickým změnám cév, které můžeme na sítnici pozorovat při vyšetření očního pozadí
  • při delším trvání dochází k exsudaci tekutiny do okolní sítnice, ke vzniku hemoragií, k ischemickým změnám a k ukládání depozit lipoidních substancí, které vytváří v makulární krajině typickou hvězdicovitou strukturu

Diabetická retinopatie[upravit | editovat zdroj]

  • je to nejčastější příčina slepoty ve vyspělých zemích
  • vlivem patologickým změn ve stěně retinálních arteriol a kapilár dochází k ischemizaci sítnice, ke zvýšení permeability kapilár s exsudací přes jejich stěnu a k mikrohemoragiím
  • nervová tkáň reaguje na ischémii uvolňováním angiogenních faktorů (VEGF) – to vede k proliferaci novotvořených abnormálních kapilár v oblasti ischemie a k fibrotizaci, což společně zapříčiňuje u rozvinutého onemocnění odchlípení sítnice od retinálního pigmentového epitelu
  • novotvořené cévy se mohou šířit do přilehlého sklivce s následnými sklivcovými hemoragiemi až vznikem masivního krvácení (hemoftalmus)

Poranění oka[upravit | editovat zdroj]

  • poranění víček se zásadněji neliší od jiných poranění kůže a podkožních struktur
  • ztrátová poranění mohou vést k chronické poruše funkce víček, osychání rohovky, jizvení, ke vzniku vředu rohovky až k její perforaci
  • poškození odvodných slzných cest může vést k obtěžujícímu slzení
  •  tupá poranění oka (kontuze) obvykle nevedou k perforaci oka, ale často ke krvácení do spojivky, přední komory, duhovky nebo sklivce
  • poranění ostrým předmětem vede k poškození oka perforací s destrukcí jeho struktur, často s rozsáhlým krvácením
  • v obou případech může následné jizvení vést k pozdním komplikacím, kterými jsou postraumatický šedý zákal, glaukom či odchlípení sítnice (amoce)
  • vzácně může dojít k rozvoji autoimunitního zánětu (nezřídka granulomatóznímu), pravděpodobně v důsledku odkrytí skrytých antigenů
  • paradoxně může poškodit i druhé nezraněné oko (tzv. sympatická oftalmie)

Nádory oka[upravit | editovat zdroj]

  • nádory očních víček, spojivky a tkání orbity se neliší svojí morfologií a chováním od jiných tkání s podobnou histogenezí
  • intraokulární nádory jsou vzácné
    • v dospělosti (kromě metastatických nádorů) vzniká hlavně melanom, který nejčastěji postihuje choroideu
    • v dětském věku se nejčastěji objevuje retinoblastom
    • intraorbitálně se může u dětí objevit gliom optiku, který má až v 70 % vztah k NF I. typu
    • z maligních nádorů očnice je v dětském věku nejčastější embryonální rhabdomyosarkom
      Retinoblastom

Refrakční (dioptrické) vady oka[upravit | editovat zdroj]

  • jsou dány nepoměrem mezi celkovou lomivostí rohovky, komorové vody, čočky a sklivce, a délkou oka
  • patří sem:
    • myopie – krátkozrakost
      • stav, kdy krátkozraké oko má vzdálený bod, punctum remotum, v konečné vzdálenosti před okem
      • rovnoběžné paprsky přicházející do oka se lámou do ohniska, které je před sítnicí
      • hlavním projevem je špatná viditelnost vzdálených předmětů
      • korekce se provádí brýlemi s čočkou rozptylkou, která má zápornou dioptricku hodnotu
    • hypermetropie – dalekozrakost
      • vzdálený bod je v konečné vzdálenosti za okem
      • rovnoběžné paprsky vstupující do oka se lámou do ohniska, které je za oční koulí
      • je to způsobeno tím, že:
        • oční koule je příliš krátká (častější vada, vzniklá v průběhu embryonálního vývoje)
        • oko má menší lomivost optického systému než oko zdravé
      • u dalekozrakosti se presbyopie projevuje mnohem dříve
        • s klesající akomodační schopností potřebuje časem hypermetrop i brýle do dálky
      • vada se koriguje čočkou spojkou
    • astigmatismus
      • je způsobený asymetrií optické mohutnosti rohovky
    • presbyopie (vetchozrakost)
      • je výsledkem stárnutí čočky a jejího závěsného aparátu
      • postupně ztrácí svoji pružnost, a tím schopnost měnit dioptrickou mohutnost (akomodovat), v závislosti na potřebě zaostřit na dálku či na blízko

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2.. vydání. Praha : Galén-Karolinum, 2007. s. 297-299. ISBN 978-80-7262-494-2.
  • ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie I. 1. vydání. Praha : Nakladatelství LD, s.r.o. - PRAGER PUBLISHING, 2019. ISBN 978-80-270-6457-1.